Jdi na obsah Jdi na menu

Fric: Boj o záchranu? To je motivace /rozhovor/

Ze dvou zimních posil dostane v jarní části sezony víc příležitostí útočník Michal Fric. Ani méně pozorní návštěvníci zápasů Slavoje jej nepřehlédnou. Jeho necelé dva metry na pozici hrotového útočníka vzbudí respekt. Doufejme, že především u soupeřů v krajském přeboru. Třiatřicetiletý rodák z Břeclavi se na jih Moravy vrací z východních Čech. "Vracím se z exilu po deseti letech," směje se Fric.

Jak jste se ocitnul na druhém konci republiky?
Tehdy jsem odešel kvůli přitelkyni a také práci. Postupem času jsem si tam udělal spoustu známých. Po roce odpočinku jsme se zase vrátil k fotbalu. Hrál jsem za dva týmy, pokaždé v I. B třídu.

Teď jste si to namířil do Podivína. Proč?
Vladimír Solařík je můj strýc. Když se stal součástí realizačního týmu a dozvěděl se, že se vracím, tak mi nabídl, ať to tu zkusím. Říkal jsem si, že za béčko proč ne... Ale zkusil jsem zimní přípravu a už si mě tam nechali. (smích)

Teď vás čeká boj o záchranu.
Boj o záchranu je pro mě právě motivace. Máme o co hrát!Jsem rád, že si v Podivíně můžu zahrát. Když jsem se bavil s trenéry a lidmi kolem fotbalu, nabyl jsem dojmu, týmu opravdu můžu pomoct a být užitečný.

Týmové cíle pro jaro jsou jasné. Jaké mety si kladete vy?
Pevně věřím v záchranu. Taky chci hrát fotbal, na který se bude líbit a na který se lidi budou rádi dívat. Co se týče mě, chci být zdraví, v kondici, být maximálně prospěšný týmu a dávat góly.

V krajském přeboru prožijete premiéru. Jak si na tuto soutěž věříte?
Přiznám se, ze začátku moc ne. Měl jsem pár vleklých zranění, před dvěma roky mi operovali koleno. Původně jsem to bral tak, že si s áčkem udělám kvalitní přípravu a půjdu mu pomoct do počtu na lavičku. Postupem času, hlavně díky soustředění, jsem názor změnil.

Na jaký styl se ve vašem podání mohou fanoušci těšit?
Nikdy jsem nebyl žádný velký technik. Těžil jsem z výšky, rychlosti, důrazu a bojovnosti. To můžu prodat i tady. Když se to ode mě odrazí do toho "štrykovanýho", tak jenom dobře. (smích)

Trenéři vás staví do role hrotového útočníka. Jak vám tato pozice sedí?
Až na pár vyjímek tady hraju celý svůj fotbalový život. Říkali o mě, že jsme typický koncák, u kterého všechno končí. (úsměv) Styl a rozestavění, kterým hrajeme v Podivíně, mi maximálně vyhovuje. Můžu hrát úplně na špici, za chvíli se pohybuju pod hrotem. Je to hodně o kreativitě a improvizaci, to se mi líbí.

S kým jste si na hrišti v přípravných zápasech rozuměl nejvíc?
Je tu spousta výborných fotbalistů. Dobře si vyhovím se Zdeňkem Očenáškem, který umí dát přihrávku přímo na tkaničku. Taky s Karlem a Martinem Švestkou. S Karlem se mi hrálo v
útoku hodně dobře. Měl jsem pocit, že o sobě víme.

V týmu je řada mladých kluků. Jak jste zapadl, když patříte mezi nejstarší hráče?
Je tady hodně dobrá parta. Takovou jsem zažil jen kdysi dávno, když jsem začal hrát fotbal za muže. Je tady pár temperamentnich mladých kluků, které musíme na hřišti krotit,ale to není vůbec na škodu. Byl jsem dost překvapený, jak mě kluci vzali mezi sebe. Navíc jsme se spoustou spoluhráčů stejná krevní skupina. A já nejsem starý, jen dříve narozený. Stejně budu věčně mladý! (smích)